Luxace pately (vykloubení čéšky)

Čéška je součástí kolenního kloubu, který se nachází na zadních končetinách psa. Luxací pately bývají nejčastěji postižena trpasličí plemena, dispozice mají nejčastěji trpasličí a toy pudli, ale i papilloni, čivavy, jorkšírští teriéři a japan chini. Postižení se vyskytuje i u jiných plemen. Obecně se dá porovnat, jak velká plemena pro svůj rychlý tělesný vývoj a velkou hmotnost mají problémy s displazií kyčelních kloubů, u malých plemen je jejich miniaturizace oproti přírodním formám určitou degenerací s jejími nepříznivými vlivy. K luxaci pately může dojít po úrazu nebo dědičným založením, kdy degenerací dochází k nedostatečnému vyvinutí kloubní hlavice, jamky nebo kolenní vazy jsou příliš volné. Často se objevují obě příčiny dohromady. Nedostatečné vyvinutí kolenního kloubu může zapříčinit i majitel sám nedostatečnou výživou štěněte v době růstu. Je až s podivem, kolik majitelů krmí svá štěňata zcela nedostatečně (zeleninou, balastními látkami) ze strachu, aby nepřerostla. Bohužel se tak někdy děje na doporučení chovatele! Musíme si uvědomit, že velikost zvířete je zakódována v dědičných informacích a můžeme ji ovlivnit stravou jen minimálně. Pokud ano, tak právě proto dochází k degeneraci tohoto jedince, postižení kosterní soustavy, kvality srsti a podobně. Štěně pro svůj zdravý vývoj musí dostávat nezbytné živočišné bílkoviny pro stavbu tkání a minerály a vitaminy pro vývoj kostry. Avšak i při správné výživě si může některý jedinec přinést dědičné založení pro luxaci pately. Prvních či lehčích příznaků si majitel málokdy povšimne. Pes, aby nemusel kulhat po přílišném zatížení postižené končetiny, ji odlehčuje, tzn. že v průběhu pohybu ji občas zvedne a běží po třech, jsou-li postiženy obě nohy, pak je v odlehčování střídá. Při detailnějším pozorování si však lze povšimnout, že pes nezatěžuje nikdy nemocnou končetinu úplně, váhu reflexivně přenáší na zdravou nohu. Jsou-li postiženy obě končetiny vyšším stupněm luxace dochází ke znemožnění pohybu, poněvadž pes není schopen našlápnout, hřbet je vyhrbený a pes při neschopnosti obě končetiny ohnout je táhne za sebou podobně jako při ochrnutí. U luxace pately podobně jako u displazie rozeznáváme postižení I-IV - od nejlehčího až po nejtěžší stupeň, kdy pes není již schopen se pohybovat. Jelikož se jedná o deformaci kloubu, jde o typický příklad polygenního typu dědičnosti. Tzn., že se na postižení podílí vyšší počet genů malého účinku, které se pak u postiženého jedince sčítají a podle množství vadných genů je to které zvíře postiženo více či méně. Konzervativní léčba je prakticky neúčinná, vykloubenou čéšku je sice možné vrátit do jamky manuálně (při lehčím postižení), příhody se však opakují a pak je účinný jedině operativní zákrok. Podobně jako u displazie kyčelního kloubu lze stanovit u tohoto onemocnění preventivní program. Patela se dá vyšetřit zkušeným veterinárním lékařem pohmatem nebo rentgenovým snímkem. Vyšetření je nutno provést až po roce stáří, kdy je již u těchto plemen ukončen tělesný vývoj. Problémy s luxací se však mohou vyskytnout již u štěňat mezi 4.-6. měsícem stáří. Zvířata postižená III.-IV. stupněm by neměla být do chovu připuštěna, protože vada se potom šíří podle zákonů dědičnosti v celé populaci. Při veterinární studii prováděné ve Švýcarsku se jednoznačně potvrdilo, že čím menší pes, tím větší pravděpodobnost luxace pately. Ponechme tedy čivavám jejich primát nejmenšího psa na světě a nesnažme se ostatní plemena zmenšovat na jejich úroveň. Menší zvíře není lepší než větší jen proto, že je menší!! I u toy pudlů je známo, že větší jedinci se více blíží standardu, zejména tvar lebky je lepší. 

MVDr. Z. Paulíková převzato z Klubového Zpravodaje Pudl klubu, č.III/93 
materiál stažen z internetových stránek Pudl Klubu

Hodnocení stupně pately

Věk vyšetřovaných zvířat dle OFA = 12 měsíců a starší

I. stupeň

Patela je hypermobilní, ale spontánní luxace při běžném a normálním pohybu kolenního kloubu se vyskytuje vzácně. Manuální luxace pately je dokonale možná při běžném palpačním vyšetření, ale patela se ihned vrací do normální polohy, jakmile pomine manuální extenční tlak na kloub. Při vyšetření není cítit žádná krepitace. Jen minimální je laterální i mediální rotace tuberositas tibiae. Flexe a extenze kloubu je elementárně normální - primárně bez problémů v linii s hleznem, bez abdukce. Postižení pacienti neprojevují klinicky kulhání, ale jsou predisponování pro zhoršení klinických příznaků luxace a vážných změn patelární luxace v případě zátěže vazivových struktur.

Klíč k vyšetření pacienta ve stupni I:
nekulhá, manuální luxace možná, spontánní reluxace, kloub normálně hybný, chybí krepitace, rotace tibie není 

II. stupeň

Velice frekventovaný stupeň luxace, který se stává v některých případech více či méně permanentní. Může být prezentován jemnými úhlovými a torzními změnami femuru (torzí distálního femuru, laterální odklon distální třetiny femuru). 
Patelu možno manuálně vysunout laterálním tlakem nebo ji je možno luxovat flexí kolenního kloubu. Patellu je možno ”donutit” k úplné luxaci výše popisovaným vyšetřením nebo extenzí kolena a rotací tibie. Toto vyšetření je doporučeno provádět v anestezii. Patela spontánně reluxuje, když pomine manuální tlak na kloub.
Mediální torze tibie je možná až do 30 stupňů v karaniokaudální rovině se současnou lehkou deviací tuberositas tebie. V případě, že patela je mediálně fixovaná, je stehno v abdukci. Je-li postižení bilaterální, většina váhy je přenesena na hrudní končetiny. Mnoho případů postižených stupněm II žije ve slušné kondici po mnoho let, ale konstantní luxování pately přes mediální hranu trochley vede k erozím na chrupavčité ploše pately a také na proximální ploše mediální hrany kladky. Tento proces vede ke krepitaci při manuálním vyšetřování kolena. Klinicky dává pacient problém najevo občasným kulháním resp. přesněji řečeno skákáním. Noha je někdy nešena, při došlapování je v jemné flexi.

Klíč k vyšetření pacienta ve stupni II:
občasné skákání, možnost luxovat patelu kraniálním tlakem, flexí kolene nebo rotací tibie s reluxací, krepitace při vyšetření

III.stupeň

Patela je vyskočena do polohy mediální luxace (po většinu doby - Bojrab) permanentně s torzí tibie a deviací tuberosity mezi 30 až 50 stupni v kranikaudální rovině. Patelu lze manuálně reluxovat resp. redukovat zpět v extenzi kolene (opak stupně I, kdy patelu lze luxovat ve stejné poloze). Manuální redukce, ”nahození” pately se okamžitě vrací zpět do polohy mediální luxace po flexi či extenzi přidržovaného kloubu (dtto opak stupně I). Je to způsobeno mediální dislokací skupiny quadricepsu. Jako vedlejší příznaky je možno pozorovat abnormality měkkých tkání a deformity tibie a femuru. Kladka je velmi plochá nebo vyhlazená. Pacient hojně kulhá a v případě zátěže retinakula je kulhání trvalé. Ačkoliv kulhání není intermitentní, mnoho zvířat používá postiženou pánevní končetinu s kolenem v semiflexní pozici. Flexe / extenze kloubu vede k abdukci / addukci stehna.
Hojné nebo permanentní kulhání, torze tibie do 50 stupňů s permanentní luxací, reluxace možná, ale ihned skočí zpět do luxace 

Klíč k vyšetření pacienta ve stupni III:
patela je permanentně luxovaná s torzí tibie do 50 stupňů, manuální reluxace možná, postižená končetina v semiflexi, snaha při vyšetření je patelu reluxovat

IV.stupeň

Se projevuje mediálním stočení tibie (twist) a baze tibie ukazuje další deviaci mezi 50 a 90 stupni vůči kraniokaudální rovině. Patela je permanentně luxována a není ji možno manuálně reluxovat (na rozdíl od stupně III, kdy to ještě lze). Trochela je konvexní nebo zcela chybí a skupina quadricepsu je dislokována mediálně. Patela je položena nad mediálním kondylem a je možno palpovat mezeru mezi lig. patellae a distálním koncem femuru. Jako vedlejší patologie se projevují abnormality měkkých tkání a deformity femuru a tibie. Klinicky se pacient projevuje jako chromý a nemůže narovnat kolenní kloub, pohybuje se v přihrblé pozici. Třebaže jsou změny variabilní, tak většina pacientů s mediální patelární luxací vykazuje některé typy strukturálních abnormalit. Následné muskuloskeletární abnormality jsou spojovány s luxací čéšky. Jedná se o laterální torzi distálního femuru, mediální dislokaci skupiny quadricepsu, dysplazie femorální epifýzy, laterální odklon distální třetiny femuru, rotační instability celého kolenního kloubu a deformity tibie. Patologické změny mohou být mnohočetné a postižení měkkých tkání může být na rozdíl od očividných změn kostní velmi jemné. V současnosti není dostatek experimentálních zjištění objasňujících vznik a genezi anatomických změn při luxaci pately. Vysvětlení patologie je vždy odvislé na důkazech plynoucích ze sledování klinických případů.

Klíč k vyšetření pacienta ve stupni IV:
trvalá luxace pately s nemožností reluxace, přídavné muskuloskeletární změny, noha nefunkční

[z internetových zdrojů přeložil a sestavil MVDr. Michal Čáp]

Zdroj : http://grifonek.kx.cz

Specialisté v oboru Posuzovatel luxace pately.

Odkaz zde: https://www.vetkom.cz/seznam-veterinaru/

Návod: po vstupu na stránky Komory veterinárních lékařů české republiky, klikněte na Filtr podle odbornosti + a vyberte "posuzovatelé luxace pately"  a klikněte na "filtrovat podle specializace". Poté se vám objeví aktuální seznam veterinárních lékařů.

Vyšetření LP mohou podstoupit psi starší 12 měsíců!!

Vyšetření LP potřebné k uchovnění musí být provedeno pouze některým z uvedených veterinářů, neboť tento seznam je potvrzen také ČMKU. Vyšetření provedené jiným, než smluvním veterinářem, nebude uznáno.